Z třiceti mlýnů, které byly na potoce Kačáku, má už jedině Proškův mlýn v Poteplí zachováno původní vybavení. Proto je také nemovitou kulturní památkou. Ovšem pouhé zapsání v Ústředním seznamu kulturních památek, pokud není podpořeno finančními prostředky od Ministerstva kultury, v mnoha případech uchování památky negarantuje. A to je, bohužel, i případ Proškova mlýna, jehož majitelé v letošním roce žádný finanční příspěvek na opravy nedostali. A protože je přízemí mlýna každou zimu zaplavováno vodou, letos to bylo až 30 centimetrů, trámy, které nesou podlahu mlýnice, poklesávají. I proto kromě "pana otce" Karla Bočka, posledního vyučeného mlynáře na Kladensku, vítala návštěvníky ve mlýnici i tabulka Prohlídka mlýna na vlastní nebezpečí.
A zájem o prohlídku byl. Kromě pana Bočka návštěvníky provázela historií mlýna i jedna ze spolumajitelek paní Pokorná.
Na první pohled zvenku vypadá Proškův mlýn velmi idylicky.
A i uvnitř je zařízení malebné.
V patře pan Boček vysvětloval nejen proces mletí, ale třeba i to, že stárek ve mlýně byl stejně významný jako sládek v pivovaře. Na stárkovi totiž závisela kvalita mouky. Proto se mu neříkalo pouze stárku, ale pane stárku, jak ukazuje i nápis na jeho židli v patře.
Idyla ovšem končí vstupem do přízemí, kde mívali návštěvníci možnost nahlédnout do černé kuchyně s chlebovou pecí ze 16. či 17. století. Ta ale letos v březnu kvůli podmáčení spadla.
Vedle zbytků palečnicového kola je na trámu vidět, kam až voda stoupá.
Doufejme proto, že se v příštích letech majitelům Proškova mlýna podaří získat na opravy od státu peníze a tato unikátní technická památka bude zachována i pro příští generace.