Z vystoupení Zdeňka Kuchyňky v Zámecké zahradě 16. září 2007
Sanktuarium, které se podařilo zachránit, pochází z původního kostela Nanebevzetí Panny Marie, který je poprvé připomínán v polovině 14. století. V roce 1352 je v Registrech papežských desátků zmíněna kladenská fara, následně pak v roce 1358 je v Libri confirmationum výslovně připomenut kladenský kostel, k němuž byl jako farář ustanoven Martin z Vrbna. Dá se tedy usuzovat, že kostel stál v Kladně už od přelomu 13. a 14. století, tedy v době, z níž pocházejí první zmínky o Kladně a rodu Kladenských z Kladna.
Původní stavba samozřejmě prošla v průběhu let různými úpravami, například byla přistavěna kaple Stětí sv. Jana Křtitele. Největších změn ale samozřejmě doznával interiér, a to až do druhé poloviny 19. století.
V Pamětech chrámu kladenského, které sepsal František Bohumil Škorpil a v roce 1899 vydal kladenský nakladatel, tiskař a knihkupec Josef Šolc, je uvedeno, že v presbytáři kostela po levé straně oltáře při pohledu z lodi byl ve zdi výklenek se železnými dvířky na pantech, který sloužil jako sanktuarium. Jde o záznam z inventáře kostela z roku 1598 a Škorpil z toho vyvozuje, že už tehdy byla v kostele horní část dnešního sanktuaria a že v roce 1671, který je uveden ve spodní části (LAVDETUR SANCTISSIMVM SACRAMENTVM MDCLXXI - Budiž pochválena Nejsvětější svátost 1671), byla zhotovena jen tato část.
Podle mého názoru jde o omyl. Z původního výklenku na uložení Nejsvětější svátosti, tedy hostií proměněných na Tělo Páně, mohla být maximálně použita kovová dvířka, o nichž se inventář zmiňuje. Celé kamenné sanktuarium pak bylo zhotoveno v roce 1671, kdy byl farářem v Kladně Tomáš Sobolovský (1662 - 1676), tedy v době krátce po smrti posledního mužského potomka rodu Žďárských ze Žďáru Františka Adama Eusebia (†1670). Podle mne tomuto datování odpovídají stlačené voluty v horní části, které nacházíme na stavbách z téže doby v našem regionu, například na štítu poutního kostela sv. Isidora Madridského v Budeničkách u Zlonic. Odpovídá tomu i znak s iniciálami IHS a třemi hřeby z Ukřižování, což odkazuje k jezuitům a jejich misiím, které zval na své panství Florián Jetřich Žďárský ze Žďáru od sklonku 20. let 17. století.
A jak se sanktuarium dostalo na zámeckou zahradu? Bouřlivý růst počtu obyvatel Kladna po polovině 19. století, vyvolaný hornickými i hutními aktivitami ve městě, vyžadoval i existenci většího kostela. V roce 1897 proto byl původní kostel zbourán a na jeho místě postavena mnohonásobně větší novorománská bazilika podle projektu architekta Ludvíka Láblera. Vzhledem k existující zástavbě na náměstí musel být nový kostel orientován ve směru sever - jih. Při bourání původního kostela dostal městský stavební úřad do opatrování náhrobky a další církevní památky (obrazy, sochy). K nim patřilo i kamenné sanktuarium. Dochované náhrobky příslušníků rodu Kladenských z Kladna a Žďárských ze Žďáru byly - s výjimkou figurálního náhrobku Jiřího Žďárského ze Žďáru a náhrobku jeho manželky Ludmily rozené z Martinic - zazděny do východní arkády zámku. Sanktuarium bylo umístěno v zahradě děkanství a odtud v blíže neurčené době přeneseno do zámecké zahrady, kde kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám chátralo. Jeho nynější záchrana je podle mého názoru jedním z úspěchů památkové péče na Kladensku. A dalším bude chystané umístění originálů barokních soch z Mariánského sousoší do vstupního prostoru zdejší radnice.