Už lednové protesty občanů spojené s připomínkou dvacátého výročí upálení Jana Palacha naznačily, že čím dál více lidí volá po změně politiky Komunistické strany Československa, která v osobách svých vedoucích představitelů byla ze socialistických zemí nejblíže brežněvovskému pojetí budování socialismu. Toho socialismu, který byl v Československu prosazen v srpnu 1968 armádami pěti zemí Varšavské smlouvy.
Protestní akce na Václavském náměstí při 21. výročí okupace a při výročí vzniku samostatného Československa 28. října, proti nimž zasáhli příslušníci Sboru národní bezpečnosti, ještě nedávaly tušit, kam vývoj za tři týdny poskočí. Pražané se chodili dívat pod Petřín, kde stály desítky Trabantů a Wartburgů, které tam zanechali občané Německé demokratické republiky, kteří přes plot přelézali do zahrady velvyslanectví Spolkové republiky Německo. A snad jen v souvislosti s dojednáním odjezdu východoněmeckých uprchlíků přes Maďarsko do západního Německa doufali, že dojde i u nás ke změně brežněvovského socialismu.
Brutální policejní zásah proti studentské demonstraci na Národní třídě 17. listopadu ale odstartoval události, které očekával jen málokdo. Když se v následujícím týdnu na balkóně paláce Melantrich vedle Václava Havla objevil protagonista Pražského jara Alexander Dubček, napadlo mnohé, že očekávané změny navážou tam, kde vývoj v Československu přervaly sovětské tanky. Nasvědčovalo tomu i to, že se na tribunách vedle Dubčeka začali objevovat i další představitelé Pražského jara, jako byl například Věnek Šilhán, známý ze XIV. "vysočanského" sjezdu KSČ, jehož delegáti v srpnových dnech 1968 důrazně odsoudili sovětskou okupaci. Když ale pod tlakem neustávajících protestů podpořených generální stávkou Federální shromáždění 29. listopadu jednomyslně schválilo zrušení článku 4 ústavy o vedoucí úloze komunistické strany, bylo zřejmé, že nejde o nový pokus nastolení "socialismu s lidskou tváří", ale o přechod ke skutečné pluralitní demokracii.
I když se hlavní události "sametového listopadu" odehrávaly v Praze, bez podpory v celé republice by tyto změny nenastaly. Mnozí kladenští amatérští fotografové vycítili osudovost listopadových dnů a bylo jim jasné, že musejí "být při tom". Už v prosinci je oslovil fotograf a galerista Jiří Hanke a ještě v roce 1989 z jejich fotografií uspořádal výstavu v Malé galerii kladenské spořitelny. Z tohoto souboru také pocházejí fotografie, které na výstavě uvidíte. Jejich autory jsou Alois Garamszegi, Jiří Hanke, Jiří Hokův, Miroslav Kára, Karel Kestner, Karel Pazderka, Luděk Švorc a kurátor výstavy Jaroslav Vyšín.
Vystavené fotografie jsou doplněny dobovými dokumenty ze sbírek muzea i soukromých sběratelů.
Kurátor výstavy: Jaroslav Vyšín
Návrh plakátu a instalace: Mgr. Ivana Zágnerová