Sborník Historie Slánska ve XX. století

Historický sborník Formování občanské společnosti ve Slaném a na Slánsku na přelomu 19. a 20. století

Šestý svazek edice Historie Slánska ve XX. století, který je k dostání také ve Sládečkově muzeu, obsahuje na 168 stranách (včetně obrazového materiálu) následujících osm studií:

Regionální historická konference Slaný a Slánsko ve 20. století, která se v našem městě poprvé konala na podzim roku 2008, si klade za dlouhodobý badatelský cíl mapování a zaplňování bílých míst regionální i národní historie. Čtvrtý ročník konference se uskutečnil v listopadu 2011 pod názvem Formování občanské společnosti ve Slaném a na Slánsku na přelomu 19. a 20. století.

Téma konference ovlivnilo i 100. výročí úmrtí Josefa Hlaváčka (1831-1911), v letech 1865 - 1868 slánského purkmistra, který následně více než 30 let (1869 - 1903) zastával funkci slánského okresního starosty a je považován za jednu z nejvýraznějších postav Slánska daného období. Vzhledem k jeho významu byl jmenován čestným občanem města Slaný a roku 1930 bylo na jeho počest pojmenováno náměstí, nesoucí jeho jméno dosud.

Názvem konference vymezené časové období je však chápáno poměrně široce, a tak začíná ve druhé polovině předminulého století a končí ve dvacátých letech XX. století. Zahrnuje tedy období, kdy naši předkové byli občany jedné z evropských velmocí - Rakouska-Uherska, na jehož území se nacházela nejen města Vídeň, Budapešť či Praha, ale také Krakov, Lvov, Černovice, Temešvár, Zadar, Split, Záhřeb, Lublaň, Terst či Trident. Tato historická epocha se v mnoha odborných publikacích již dočkala podrobného zpracování. Přesto však jednotlivé, zde zveřejněné příspěvky přinášejí nejen jiné pohledy na některé známé události, ale i zcela nové informace. Proto by sborník, který nyní vychází - již šestá publikace z řady Historie Slánska ve XX. století - neměl chybět v knihovně nikoho, kdo se zajímá o regionální historii Slánska i život v českých zemích na přelomu 19. a 20. století.

"Přítomní, kteří nevzpomínají na mrtvé a nemyslí na budoucí, jsou vším jiným spíše než národem." Tato slova Viktora Dyka z roku 1928 obsahoval úvod prvního sborníku výše zmíněné edice. Citát se však svou aktuálností hodí i pro předkládaný sborník. Vždyť období mezi prusko - rakouskou válkou z roku 1866 a válkou světovou v letech 1914 - 1918 je pro značnou část našich současníků obdobím, o které se téměř nezajímají.

A přitom právě v této době se formovalo téměř vše, co ovlivňuje naše životy i v současnosti. Politická hnutí, pokrokářské myšlenky, industrializace, mobilita, komunikace a další sociální jevy, podílející se na vytváření moderní společnosti, ve které žijeme. Budování občanské společnosti, heslo z období po roce 1989, bylo tehdy každodenní realitou. Stejně jako ochota pomoci dobré věci a vůle být mecenášem, když to finanční možnosti dovolovaly. Škoda jen, že mnohá jména tehdejších "průkopníků" občanské společnosti zůstávají zapomenuta.

Jedním z nich je továrník Max Hirsch (1856 v Olomouci - 5. 7. 1898 ve Slaném). Roku 1884 koupil slánskou strojírnu a slévárnu "Bolzano, Tedesco a spol.", ve které byl původně konstruktérem. Úspěšná firma se roku 1891 zúčastnila Pražské průmyslové výstavy s vlastní expozicí - zdobným pavilonem s důlním zařízením včetně těžní věže a vedlejším objektem pro těžní stroj. Zatímco hlavní pavilon byl poté přestěhován do Slaného, aby sloužil části slévárenského provozu, vedlejší menší budovu Max Hirsch daroval Krkonošskému spolku - včetně částky 200 zlatých na její postavení coby horské chaty. Ta byla po svém dárci pojmenována Maxova chata (Maxhűtte) a od července 1892 sloužila veřejnosti. Osobě ing. Maxmiliana Hirsche a okolnostem vzniku boudy Maxovky je věnován velmi objevný text Antonína Tichého: Objevení pana Hirsche (viz http://www.freiheit.cz/11-krkonose--mesicnik-o-prirode-a-lidech/52-objeveni-pana-hirsche.html).

Dalším může být MUDr. Ervín Taussig (12. 9. 1887 ve Slaném - 23. 8. 1914 v Nisku), předčasně zemřelý příslušník předválečné moderny, futurista a literární teoretik. Absolvent slánského gymnázia (maturoval 1906) a pražské lékařské fakulty (1908 - 1913), přítel Karla Čapka, Viktora Dyka, S. K. Neumanna či Karla Hugo Hilara. Po vyhlášení války jako záložní důstojník narukoval v srpnu 1914 a ještě v témže měsíci zemřel na úplavici ve vojenském lazaretu v Haliči.

Lze k nim řadit i universitního profesora neurologie a psychiatrie na pražské Německé universitě Oskara Fischera (12. 4. 1876 ve Slaném - 28. 2. 1942 v Terezíně). V roce 1900 promoval na německé lékařské fakultě pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity a o sedm let později publikoval v Monatschrift der Psychiatrie und Neurologie popis 16 případů senilní demence, později nazvané Alzheimerova choroba. Zatímco v zahraničí je považován za osobnost světové medicíny a za korektní je považováno používání termínu Alzheimerova-Fischerova demence, u nás zůstává v podstatě neznámým. A to i přesto, že mezi jeho pacienty patřila například Charlotta Garrigue-Masaryková, manželka prvního československého presidenta.

Ing. Pavel Bartoníček, zastupitel královského města Slaný a editor sborníku

© Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně. Poslední aktualizace 22.01.2013. Verze pro tisk. O úroveň výše.