Sochař Ladislav Novák

(*17. 3. 1908 Motyčín † 28. 10. 1994 Praha)

Jak to bývalo v chudých rodinách zvykem, syn, který projevil výtvarné nadání, byl poslán do učení na řemeslo, které jistou míru tohoto talentu vyžadovalo. Takže se Ladislav Novák vyučil malířem pokojů. Raději než stěny bytů ale maloval to, co ho obklopovalo, a zajímal se i o plastiku. Talent a pracovitost ho přivedly až ke studiu na Ukrajinské akademii a Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Otakara Španiela. Po jejich absolvování se věnoval především sochařství, ale nebyly mu cizí ani techniky malířské a grafické.

Drtič ve Vinařicích, olejomalba


Důl Ronna, olejomalba

Po odchodu profesora Karla Lidického z katedry sochařství a plastiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy se stal Ladislav Novák jeho nástupcem.
Z jeho sochařské tvorby, která našla uplatnění v Kladně, připomeňme především bronzový Pomník hornictví v parku u gymnázia, kde postavě starého horníka vtiskl podobu svého otce.

Původní podoba pomníku hornictví před odcizením bronzových letopočtů a hornického znaku a před dnešní necitlivou úpravou.


Hlava starého horníka z pomníku, kterou L. Novák vytvořil podle svého otce.

Pískovcový pomník Obětem fašismu před školou Na Amálce symbolizuje utrpení lidických žen a padlé účastníky ilegálního odbojového hnutí na Kladensku. Jeho díly jsou také pamětní desky spisovatelky Marie Majerové a Antonína Janouška i řada domovních znamení na kročehlavském sídlišti, vybudovaném v 50. letech minulého století.

Soška horníka

V roce 1988 při příležitosti osmdesátých narozenin udělilo město Kladno Ladislavu Novákovi, žijícímu tehdy v Praze, čestné občanství.
(zk)
© Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně. Poslední aktualizace 22.03.2011. Verze pro tisk.